Strečink jako nenahraditelný mýtus ve fitness, který není vůbec potřeba.

Tento článek začal ve stylu. Vyběhl mi článek, je totálně mimo, pošlu to Martinovi, ten z toho bude mít radost. Což potom, co se probral, mi odepsal, že jsem se trefil, a tudíž domluva na krátkou reakci, že takhle opravdu ne. Nakonec z toho máte vše, co o strečinku potřebujete vědět a případně i odkazy, kam pokračovat v daném tématu dál. Originální článek, u kterého vše začalo, najdete na facebooku (byl už smazaný).

Orientace v textu:

  • Černá barva je originální příspěvek
  • Oranžová je reakce od Tomáše Bartoše
  • Modrá je reakce od Martina Snášela

 

Občas při courání po gymu potkáváte lidi, kteří přijdou, trošku se zahřejí, vlítnou na tahání železa a po poslední sérií to rovnou zabalí a odchází. Chybí však jedna důležitá věc a tou je strečink. Ono to totiž není jen pro jogíny a tanečníky. Protahovat by se měl každý, ať cvičí cokoli nebo třeba i vůbec necvičí. Takže tady máte malý článek o velké problematice 🙂

Proč strečovat?

Na těle existují dva typy svalů, tonické a fázické. První typ, tedy tonický, má tendenci ke zkrácení, druhý typ naopak k ochabování. Mezi tonické budou patřit ty, které vás pravděpodobně i nejčastěji bolí – horní část trapézu, zdvihače hlavy, čtyřhranný sval bederní, velký prsní sval a tak dále. Tonický sval má zároveň tendenci k přetížení, čímž vzniká právě ona bolestivost. U bederní oblasti si přetížením navíc pěstujeme velkou šanci k tomu mít lumbago, lidově řečeno housera nebo ústřel.

I když si osobně myslím, že by měli mít všichni načtené věci a znát vše od Jandy apod., spousta těchto věcí se prostě už nějaký ten pátek takto jednoduše nepoužívá. Což jen tak mimochodem, je trochu škoda, protože jsem tenkrát během 2 minut u každého hned věděl hlavní problém, a i rovnou, co s tím budeme dělat. Stejně funguje dodnes anatomie na spoustě školách, kde nějaké řetězení a funkce fascie vůbec nepřipadá v úvahu.

Ted trošku slovíčkaření. Ale nemůžeme tvrdit, že zkrácený sval je silný a ty druhé jsou dlouhé a ochablé. Mít co nejvíc zkrácené prsní svaly by pak bylo perfektní pro velký benchpress. K tomu, když přidáme, že pokud máte pocit staženého svalu, je to pořád jen pocit, který vůbec nemusí odpovídat a kolikrát ani neodpovídá nějakému stavu délce svalu. A tudíž ve skutečnosti je vše trošku komplikovanější, což rozebere Martin.

Tento odstavec mě osobně hned praštil přes oči, protože je velmi amatérský. Na těle rozhodně nepracují jen 2 typy svalů a druhá problém je hned ten, že žádný sval není pouze tonický či fázický, a navíc rozsah rozdělení je i do určité části individuální. To že tonické svaly jsou svaly, které nejčastěji bolí je zase zavádějící a velmi zjednodušující. Příkladem může být infraspinatus, rombické svaly či latissimus dorsi. Latissimus dorsi či rombické svaly jsou typické svaly, které se řadí do „ochabujících“ svalů, a přitom se dostávají často do tuhosti a spasmu. Ohledně zkrácení bychom mohli zmínit také např. šikmé břišní svaly či Gluteus medius, když zmíníme známé „ ochabující „ svaly. Obecně tento termín a rozdělení je velmi zobecňující a již jsem ho v několika článcích kritizoval. Za 1. nám může velmi narušit vnímání skutečné funkci těla, které pracuje v řetězení a smyčkách, a ne jako naporcované prase v řeznictví. Za 2. sval se může chovat různým způsobem, což mohu ze své rozsáhlé diagnostické praxe potvrdit. Sval může být stažený/tuhý, ale dominantní či slabý. Může být také volný a dominantní či slabý.

Odkaz článek: http://www.coretraining.cz/2017/06/zkracene-svaly-jsou-svaly-oslabene/

Dobré by bylo zmínit, o čemž jsem i roky psal, že např. psoas major, který je propagován jako stažený, a i ten který se musí protahovat, bývá v praxi často oslaben. Jestliže ho budete protahovat, když je slabý, můžete si spíše uškodit.

Odkaz na článek: http://www.coretraining.cz/2016/01/slabost-a-chybna-funkce-kycelnich-flexoru-jako-puvodce-bolesti-a-snizeneho-vykonu/

Poslední věta, že by stažená v bederní části vytvářela bolest je znovu velice zkreslená. Příčin bolestí zad je mnoho a často jsou spíše jinde a ve studiích není potvrzená souvislost mezi větší bederní lordózou a bolestí zad.

Zároveň ono zkrácení svalů ovlivní správné držení těla. Díky zkrácenému prsnímu svalu se začnou ramena stáčet dopředu a začnou ochabovat mezilopatkové svaly, zkrácené zdvihače vysunout hlavu dopředu a začnou ochabovat flexory hlavy, pro odlehčení zkráceným a přetíženým bederákům se vysadí pánev, ochabuje břicho a nastává fáze „kačeřího“ zadku. A takhle by se dalo pokračovat dále.

Za 1. Postura je velice individuální a to, co můžeme často považovat za chybné, špatné či možné vyvolat bolesti, nemá ve výzkumu velkou oporu, že by mělo souvislost. Tedy zaměřovat se příliš na to, že mám napravovat nějaké posturální nedostatky v rámci správného držení těla je pouhá teorie. Viz. Studie zde:

(Tuzun C, Yorulmaz I, Cindas A, Vatan S. Low back pain and posture. Clin Rheumatol. 1999;18(4):308-12.).

(van Tulder et a kol., 1997, syst. rev .; Luoma et al., 2004; Brooks a kol.,2009).

Můj článek zde: http://www.coretraining.cz/2016/03/5-mytu-na-tema-napravy-drzeni-tela/

Za 2. kvůli zkrácenému prsnímu svalu nezačínají ochabovat mezilopatkové svaly, ale střední a částečně dolní trapéz, které jsou často slabé, mohou vytvořit stav větší dominance malého prsního svalu. Je třeba rozeznávat mezi malým a velkým prsním svalem již z hlediska jejich úponu.

Za 3. Zkrácené „bederáky“ (zajímavý to pojem) nemusí mít souvislost s vysazením(anteverzí) pánve a rozhodně navíc toto neznamená, že to má souvislost s ochabujícím břichem. Viz. Studie zde https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18796868

Znovu je vidět, že autor článku nemá diagnostické zkušenosti, jinak by zjistil, že reálně toto souvislost nemá. Zase se jen opakuje stále to samé dokola co jen straší lidi. Mimojiné přirozené nastavení pánve je již v anteverzi, a i vyšší anteverze může být přirozená. Studie nám říkají, že nastavení pánve je velice variabilní viz studie zde: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2565125/

Samotná teorie tzv. Dolního zkříženého syndromu má velmi mnoho otazníků a má mnoho pochybností viz. Můj článek zde: http://www.coretraining.cz/2018/10/teorie-dolniho-zkrizeneho-syndromu-plna-otazniku-a-pochybnosti/

Dále, když se podíváme na pánev je https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2565125/#B7 důležité brát v potaz, že každý má jiné strukturální uskupení. Na první pohled někdo, kdo vypadá, že má anteverzi pánve viz originální text „kačeřího“ zadku, může být v naprosto správném postavení svého těla.

Schválně si vyzkoušejte jednoduchou diagnostiku bederáků – posaďte se na židli, nohy na cca šířku ramen, kolena v pravém úhlu. Narovnejte se, zapakujte ramena a zkuste se uklonit na jednu stranu. Vaše rameno (protichůdné straně na kterou se ukláníte) by se mělo dostat do stejné linky s vaší, ehm, čárkou mezi půlkami. Většina lidí to bohužel nezvládne. Pomůže vám třeba protažení pomocí kočkopsa, osmičky hrudníkem atd.

Bylo by dobré lidem sdělit o jaký sval by se zde mělo jednat místo rádobyvtipného označení „bederáky“ a navíc se tento test takto přesně nedělá.

Zkrácené svaly podporují dysbalance pravé a levé poloviny. Máte jedno rameno výš než druhé? Třeba je to tím, že zatěžujete více jednu stranu (jojo, kabelky a další zavazadla) a na té se pak zkracuje trapéz. Je potřeba ho protahovat více než druhý na dysbalanci dorovnat.

V první řadě se nadechněte a vydechněte a přestaňte hledat všude dysbalance. Pak si dejte otázku, jestli skutečně víte, co kde, jak vidět a co kde má jakou souvislost.

Různé dysbalance nevznikají jen zkrácením, ale i slabostí všech různých svalů. Předně by chtělo říct, že sami o sobě nejsme symetričtí a vše se v těle neustále mění. Kabelka a další zavazadla v jedné ruce, jestliže to neváží mnoho a nechodíme velké dálky denně nám nic moc neudělají. Zkrácený horní trapéz je celkem běžný jev a otázka je, jestli ho protahovat běžných způsobem. Osobně to nevidím jako častý dobrý nápad k řešení situace.

Sezením, ale i silovým cvičením, sesedá páteř. Za jeden trénink se takto můžete zmenšit o desítky milimetrů. Ideální je proto páteř každý den dekompresovat protažením, skvělé je například vyvěsit se na hrazdě (větvi, tyči, cokoli, co je v horizontální poloze). Viste, jak jen dlouho to půjde. Vyzkoušejte třeba Hanging challenge od Ida Portal – 7 minut visení po dobu 30 dnů, ať už aktivně, pasivně či v kombinaci. Samozřejmě ne v kuse, ale celkový čas za den, co strávíte jako viselci, by měl být 7 minut. Po měsíci byste měli cítit docela slušnou změnu.

Omlouvám se, ale toto je šílený nesmysl bijící do očí. Silovým cvičením sesedá páteř? Vauu, ano, páteř(meziobratlové ploténky) se dehydratuje celý den až do večera, a i po zátěži, následně se však vše vrací do normálu a ráno po spánku můžeme začít odznovu ?. Po tréninku si můžeme třeba lehnout na zem a zvednout nohy na židli, výsledek bude stejný nebo dokonce i lepší, a především bezpečnější než nějaké vyvěšování, které může skončit i třeba nějakým skřípnutím nervu. Tedy autor článku vytváří velice překvapivé teorie.

Viz.můj roky starý článek zde: http://www.coretraining.cz/2015/04/silovy-trenink-a-otazka-uvolneni-nasi-patere-po-treninku/

 

K tomu všemu přidám ještě další studie. Všechny tyto studie nenašli hyperlordozu, kratší nohu apod. propojenou s bolestí zad

Už to zde jednou Martin napsal, ale radši ještě jednou, jenom i tím, že srdce a tím další orgány nejsou symetrické, je naprosto v pořádku a běžné, že nejsme a nemáme vše stejné.

Co třeba ty pořád opakované životní stereotypy?

Yet Hartvigsen et al. (2000) zjistil, že sezení v práci nebylo spojováno s bolestí v zádech než jiné pozice, jako je stojící, řízení nebo ohýbání. Několik dalších recenzních dokumentů dospělo k podobným závěrům [1, 2, 3]

Dobrá, když toto vše přejdeme a řekneme, že je ale opravdu něco špatně a je potřeba to opravit, protože to jinak bude způsobovat zdravotní problémy. A bude? Opravdu?

Všechny tyto studie obecně vychází, že konkrétní a specifické cvičení není nijak lepší než prostě trénink jako takový.

Což zase nemůžeme slepě kopírovat studie a říkat, že nápravné cvičení neexistuje. Tomu nevěřím, protože to tak není. Důvod, proč jsem je sem dal, je fakt, že naprostá většina problémů, co vás vůbec napadne, že si napravíte sami opravdu potřebuje pouze správný silový trénink nebo kolikrát se prostě jen začít hýbat nebo něco zhubnout. Pokud tento přístup nefunguje, tak je potřeba nejdřív projít už detailní diagnostikou a opravdu začít hledat souvislosti apod. Protože, jak už tady také Martin napsal, není jedna správná postura. A pozor, zhoršit si stav anebo vytvořit nové zdravotní problémy, se dá i tím, že si právě tu tak hroznou dysbalanci srovnáte do učebnicového držení těla.

 

Strečink zvyšuje odolnost svalů i šlach a také urychluje regeneraci zvýšeným prokrvením tkáně. Což je super, pokud se chcete následující den po tréninku vyhnout svalovce, nebo ji alespoň snížit. Zároveň také zvyšuje protahování rozsah kloubů, což je velmi vhodné pro zlepšování balančních schopností.

Zajímá mě, zda k tomu dostaneme nějaká data. Protože bych rád viděl, jak strečink dělá všechny dané věci. Nejdřív tedy napíšu něco málo o strečinku. Během téměř jakéhokoliv strečinku nedosáhnete maximální délky svalu, pokud nedokážete zároveň zlomit některé kosti. Místo toho je omezujícím faktorem nervový systém, který vám neumožňuje dosáhnout toho, co registruje jako potenciálně nebezpečnou délku svalů.

Co se skutečně děje, pokud strečujeme? Nechávám celý text, co mi poslal Martin a co jsem měl napsaný já. Jak vidíte, téměř i pořadí jsme napsali totožně. Takže na tom asi něco bude.

  1. První reakcí organismus na strečink je zhoršené prokrvení až později se mírně zvyšuje.
  2. Protahování zvyšuje pohybový rozsah jen na určitou krátkou dobu. Obecně i při velkém protahování se sval vrací po hodině či o něco déle zpět na původní rozsah.
  3. Každý sval má určité viskoelastické schopnosti, s kterými nakládá ale především nervový systém. Ten určuje, kam se sval dostane. Je doloženo, že samotné větší natažení je především otázkou snížení citlivosti nervového systému. To všechno jsou i částečné důvody, proč pro mě není klasické protahování ideálním řešením pohybových rozsahů. Příčinou je častěji otázka stability či jiná než obecné prosté stažení.
  4. Rozsáhlé studie dokládají, že protahování nemá nějaký vliv na potréninkovou bolest (DOMS) viz studie zde: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17943822 . To, že protahování má vliv na tzv. svalovku je tedy mýtem. Tedy si tím moc nepomůžete a existují lepší metody k tomuto řešení. Naopak Protahování může v některých případech i bolest zhoršit. Poslední studie i z hlediska myofasciálních tkání naznačuje, že protahování může zhoršovat stažení a zauzlení v myofasciální tkáni.

 

  1. Viskoelasticita může po tvrdém protahování vzrůst, klidně i na dobu delší než dvě minuty, ale to je pouze dočasné. V závislosti na velikosti protažení se viskoelasticita vrátí na výchozí hodnotu během přibližně 10 minut po dvou minutách strečinku; nebo do 20 minut po 4 až 8 minutách protahování; nebo hodinu po nějaké vážné hardcore józe (kde zapomněli na pravou podstatu jogy).
  2. Tolerance roztažení se zvyšuje. Jelikož se jedná o neurální učení, jako je zapamatování slov, je to trvalá adaptace. Zvýšená tolerance roztažnosti se však časem ztrácí a může být posílena opakováním, stejně jako slova jsou postupně ztracena z paměti a zesílena opakováním.

Zde bych možná přidal toto: mnohé výzkumy nedokázaly ukázat, že strečink může zlepšit délku tkáně. Je hypotéza, že větší rozsah pohybu je výsledkem zlepšené tolerance protažení nervovým systémem

Řada studií zde:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28391391

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19197574

 http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8085933

  http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19497032

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19696119

  1. Délka svalů a šlach zůstává přesně stejná. Když natáhnete sval s jakýmkoliv realistickým protahovacím cvičením, nedojde k trvalé strukturální adaptaci. Vše, co děláte u většiny protahování, je, že učíte nervový systém, že je v pořádku, aby uvolnil svaly trochu víc, když se natáhne. Většina neurální adaptace je zvýšení tolerance bolesti. Váš nervový systém zaznamená, že “potenciálně nebezpečná délka svalů” není zjevně nebezpečná, protože může být v této poloze bez toho, aby se něco stalo. Rozsah pohybu, při kterém dochází k bolesti, se tak trochu posune nahoru a nervový systém umožňuje svalům dosáhnout delších délek.

Jeden z důvodů, proč strečink až na několik různých situací a výjimek nepoužívám a bohatě mi u lidí stačí správně prováděný silový trénink. Je fakt, že trénink s těžkými excentrickými svalovými kontrakcemi přes velký rozsah pohybu zvyšuje délku svalů. https://link.springer.com/article/10.1007/s00421-008-0980-7

Další důkaz, že jde o nervový systém více než o změny na svalech, najdeme i třeba v této studii – https://link.springer.com/article/10.1007/s00421-015-3270-1?utm_source=hootsuite Jinak řečeno, když protahujete spodní část těla mění se rozsah horní poloviny a nebo to samé platí pro pravé vs levá strana těla.

Zároveň:

Strečink nefunguje jako prevence proti zraněníhttps://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15076777 https://link.springer.com/article/10.1007/s40279-013-0136-8

Strečink nepodporuje regeneraci svalů po cvičení – Pár základních bodů proč. Strečink může snížit produkci IGF-1 během silového tréninku. A snižuje průtok krve do svalů a vazů. A nijak nepomáhá nebo nesnižuje DOMS. Na DOMS má z těchto věcí má vliv SMR.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28761702

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21735398

Kdy strečovat?
Před tréninkem i po tréninku. Jelikož statický strečink může zhoršit výkon, aplikujte strečink dynamický. Jak vypadá si buď vygooglíte, nebo vám postačí naše areňácká rozcvička, ale pečlivě provedená! Po tréninku naopak můžete aplikovat strečink statický, tedy s výdržemi v krajních pozicích svalu. Pokud cvičíte ráno, počkejte aspoň hodinku až dvě po vstání z postele a až pak protahujte. Pokud necvičíte vůbec, strečujte aspoň 2 – 3x týdně.

Po silovém tréninku rozhodně nedoporučuji protahovat viz článek zde v odkazu, kde jsou jak mé zkušenosti, tak studie: http://www.coretraining.cz/2017/09/proc-po-silovem-a-napravnem-treninku-nedelat-strecink-protahovani/

Celkový návod na rozcvičku najdete zde – https://barbargym.cz/rozcvicka-a-vse-co-byste-o-ni-meli-vedet/ Protože ve fitku nám bohatě z pohledu prevence zranění stačí se pořádně zahřát.

Obecně jak jsme již psali. Na DOMS to vliv nemá. Nový rozsah nedostanete. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou chceme po tréninku dosáhnout, je dostat tělo do parasympatického stavu (což je také důvod, proč není dobré používat studenou koupel po cvičení). Tudíž pokud si uděláte dýchací cvičení, budete chvilku na nějakém válci.

Jak strečovat?

Než začnete protahovat, sval zahřejte – zaskákejte si přes švihadlo nebo jen tak bez ničeho, máchejte rukama, klusejte na místě, prostě cokoli, co vám rozproudí krevní oběh. Při strečinku dýchejte, klidně a pravidelně. Pokud zadržíte dech, tělo si to přebere jako stres a automaticky se bude snažit sval zatnout. Klidné dýchání bude vnímat jako relaxaci a sval povolí. Každou partii se snažte strečovat z různých úhlů a dbejte na výdrž v pozici alespoň 30 sekund (u statického strečinku) po 3 – 4 opakování. Neměli byste cítit vyloženě nepříjemnou bolest, spíše tah. Cviky střídejte, dělat den po dni to samé vás nijak moc neposune, jen dejte pozor, abyste narychlo neokoukali něco z internetu, a naopak se ještě nezhoršili. Technika u strečinku je stejně důležité jako u jiných cvičení.

Co strečovat?

Svaly zkrácené, bolestivé, hodně namáhané a svaly v dysbalanci.

Jestli vůbec protahovat či uvolňovat, tak především to, co vyjde ve funkční diagnostice, že je potřebné. Což není tak uplně jednoduché, protože je třeba vědět více informací než jen to, že je sval stažený. Samotné stažení je totiž velice individuální a nemusí někde vůbec nic znamenat, jinde ano. U určitých sportovců je určité stažení spíše žádoucí a protahování by jim přineslo nejen snížení výkonu tak zranění. Takových případů mám v praxi více a mohl bych vyprávět.

Strečovat hodně namáhané svaly? Nerozumím, co to znamená. Také to může znamenat je aktivovat, posílit. Svaly v dysbalanci? Nerozumím. Otázka je, co je vůbec dysbalance a otázka je, jestli je to vůbec problém či věc, která vyžaduje řešení. Nestrašme stále lidi prosím a nedělejme z nich pacienty.

Máte levý hamstring horší než pravý a nohu tolik k tělu nepřitáhnete? Snažte se takovou dysbalanci dorovnat. Kulatá ramena? Protahujte více prsní svaly. Bolí vás lýtka při rolování, hodně běháte nebo nosíte podpatky? Protahujte celé lýtko, ale i chodidla a prsty. Píšete hodně na počítači? Protahujte prsty a zápěstí, preventujte křeče, kroucení prstů, karpální tunel. Sedíte v práci? Nezapomeňte na protahování kyčelních flexorů. Nemusíte strečovat celé tělo, naopak je to nežádoucí, protože na 99 % bude trpět na nějaké zkrácené části a protažením celého těla nijak dysbalance nevyrovnáte. Svaly bezproblémové a nebolestivé pouze udržujte na stále stejné úrovni.

Nevím, co na to napsat, protože celý tento odstavec mi přijde jako by byl napsán člověkem, který přišel první den na nějaký rekvalifikační trenérský kurz ze Slevomatu. Kéž by bylo vše tak jednoduché, asi bychom nepotřebovali ani doktory, fyzioterapeuty. Mám něco stažené/ tuhé, tak to prostě protáhnu a je to. Toto je skutečně velmi hloupé a je to důvodem, proč mnoho lidí si i způsobí problém či si ho nevyřeší. Dle této verze mám tedy protahovat vše co nějak více pracuje v dané chvíli a s tělem si hrát jako s loutkou. Tělo však takto nepracuje.

Čemu se absolutně vyhnout?

Nikdy nestrečujte záda s dlouhými výdržemi, tkáně okolo páteře by se neměly příliš rozvolňovat.

Zajímavé je, jak toto kontrastuje s celým článkem, kdy je najendou snaha o nějaké moudro. Na začátku jsme měli uvolňovat bederáky a najednou nesmíme oblast rozvolňovat. Trochu schizofrenie či jak to je? Možná ale autor četl můj článek zde: http://www.coretraining.cz/2017/12/proc-byste-meli-prestat-protahovat-vase-spodni-zada/

Stejně tak vás nesmí při strečinku bolet a extrémně táhnout klouby. Stává se to zejména při protahování hamstringů, kdy bolí kolena. Tah byste měli cítit asi na šířku dlaně od kolena (ať už směrem dolu či nahoru), jinak už trpí jeho pohybový aparát. Pokud nepotřebujete extrémní rozsahy, vyhněte se dlouhému setrvávání v jedné pozici (akrobati „drží“ i několik minut). Bohatě postačí oněch 30 – 60 sekund.

Postačí bohatě 30-60 sekund. Toto a dál je statický strečink a pro mě rozhodně hloupý návrh na řešení pohybových rozsahů, problémů s nimi, které mohou být různé. Viz. Článek zde:

http://www.coretraining.cz/2018/06/proc-se-hamstringy-zkracuji-je-dobre-je-protahovat-jsou-vinikem-zraneni-a-omezeneho-rozsahu-pohybu/

A nikdy nehmitejte, při hmitu mohou vznikat drobné praskliny ve svalových vláknech, které srostou ještě tužší tkání, a naopak si flexibilitu snížíte.

😀 Mimochodem přesně to, tedy malé prasklinky ve svalových vláknech vznikají především při statickém strečinku. To je jeden z důvodů, proč ho nedoporučuju a to především po silovém tréninku.

Takže cvičení zdar a neflákejte to 🙂

Tuto část bych ještě doplnil, že strečink má samozřejmě své místo. A to je konkrétně požadavek zvětšit rozsah v nějaké určité pozici. Tudíž například provaz, rozštěp anebo správné držení velké činky u čelního dřepu. Ale ve smyslu nějakého zdraví a prevence zranění je to zbytečné anebo jak zde píše Martin mít to opravdu podložené diagnostikou. Toto vše je také důvod, proč velmi upozorňuji na to, že by trenéři jen tak neměli dělat diagnostiky a sám velké diagnostiky nedělám, ale právě posílám lidi k odborníkům, když základní věcí nepomůžou. Celý článek zde – http://bartostomas.cz/trenink/mel-by-trener-delat-diagnostiku-klienta/ V nápravném cvičení a odstraňování zdravotních problémů nejde fungovat černobíle a jak jsem napsal, jen tak si říct, že někomu srovnáme pozici chodidel či ramen a nebo se začneme drbat do zad, protože umíme rovnat skoliózu a myslíme si, že je to dobrý nápad, protože skolióza je špatná tak kolikrát může být výsledek mnohem horší než původní stav.

Opět již jednou zmíněná slova, ale za mě velmi důležitá. Pro různé sporty je potřeba různé nastavení těla, kde nejde pouze o možnost zranění, ale kolikrát si tím můžete velmi zhoršit váš sportovní výkon, a přitom naprosto zbytečně.

A do třetice. Pokud jste hypermobilní. Takto v článku můžeme zjednodušit na Beighton test, tak se začněte více zajímat o stabilitu a přestaňte s tím strečinkem.

S Martinem doufáme, že tento článek změní vnímání jednoho z největších mýtů ve fitness, které je způsobeno ne jenom trenéry, ale i fyzioterapeuty a budeme rádi za sdílení.

Autor:

 

TOMÁŠ BARTOŠ
Silový a kondiční trenér
Majitel a zakladatel Barbar gymu.
Držitel českých a zahraničních certifikátů z oblasti tréninku a výživy.
2019-01-16T10:09:39+00:0013. 01. 2019|Nezařazené, Rozhovory a zajímavosti, Síla a kondice|