Od článku, jak by měly děti správně cvičit, jsem dostal spoustu emailů ohledně posledního odstavce o tom, že si myslím, že není v pořádku, aby všechny dostávaly automaticky medaile. A jelikož těch emailů bylo celkem dost, odpovím formou článku než řadou emailů a případnou diskuzi můžete rozpoutat pod článkem
Jak to u všech těchto věcí bývá, nikdy není nic vytesané do kamene a tudíž i u těchto věcí je spousta lidí, kteří řeknou, že dostávali ceny za nic, a jak jsou teď úspěšní. Když se nějaké mimčo rozvíjí špatně motoricky, ale přesto potom začne chodit, a možná nebude mít ani žádné zdravotní problémy tím způsobené, budeme to tedy brát, že není potřeba vůbec dbát na to, aby se prckové naučili správně přetáčet nebo aby byli na všech čtyřech ve správné pozici? Každopádně, i když se o cenách bavíme, teď především u dětí, tak v dnešní době to vidím jako obrovský problém téměř všude, a ono za mě je to i ve výsledku hlavní problém u dětí, kam se za chvíli dostaneme. Koukněte se na teď tak oblíbené překážkové běhy.Kolik lidí tam jde jen kvůli medaili a fotce na facebook?!Nejdřív si řeknete, že je to přeci jedno, aspoň se kvůli takové kravině lidi jdou hejbat. Jenže ten problém je v tom, že tomu tak není. Naprostá většina těchto lidí po dosažení medaile a pochvale na facebooku, jak jsou úžasní, na další závod nejdou. To samé se díky sociálním sítím děje u spousty sportů, kdy lidi dostávají chválu za sice příšerný výsledek, ale přeci byli na tom závodě. Vždyť je to proboha úplně zvrácené. Když ale někdo obézní jde chodit na pás nebo začne pochodovat kolem baráku, většina lidí si z něj dělá srandu. Když se přihlásí na maraton, tak ho budou všichni chválit?A tím vším se dostáváme k dětem. Podle různých průzkumů a studií děti kolem 5 let si uvědomují, kdo vyhrál a kdo ne. Tudíž bychom si mohli říct, že to je potom přeci jedno, že všichni odejdou s nějakou medailí. Ale to je to, co já si nemyslím. Proč něco takového všichni nevyžadují také ve škole? Pokud má někdo z matiky 1 a někdo 5ku, tak ale vysvědčení budou mít všichni stejné, protože ve škole seděly stejně dlouho a účastnily se? Pak se na mě vyhrne další spousta lidí, že to je taky důvod, proč jsou všechny školy na prd a známkování je hrozné. Nemám vzdělání k tomu něco na toto téma psát a ani nechci, ale myslím, že se všichni shodneme, že je potřeba mít nějakou stupnici. Pokud by to nebylo potřeba, tak mi potom nemůže nikdy jako podnikateli hrozit, že zkrachuju nebo že vyhodí nějakého zaměstnance, pokud si splníme docházku.Když se vrátím zpět ke sportu, tak všechno toto ohodnocování podle mě jen ulehčuje práci rodičů a trenérů a to je úplně hlavní důvod, proč mi to vadí a myslím si, že je to špatné. Ano, dítě ví, že nevyhrálo, to jsme si řekli, jenže je mu to ukradené, jde domů se stejnou cenou jako všichni ostatní. O čem většinou všichni mluví, jsou ty trofeje a radují se z toho, že byli poslední. Podle mě prostě musíte poznat ten pocit, že jste vyhráli nebo prohráli. Všechny závody, zápasy si dokážu vybavit. Pocit prvního místa, druhého nebo toho, že jsem se nedostal do finále apod. Je tady ale důležitá právě práce rodičů a trenérů, aby komunikovali s dětmi, tak aby to hlavní bylo, že děti baví ten daný sport a na rozdíl od vítěze v tom sportu ho zase převálcují právě třeba ve škole v matice. Ale v dnešní době od dospělých po děti furt všichni chtějí jenom něco dostat. Už jsem potkal a nebo řešil s tolika trenéry, že si vybírají kurzy a semináře podle toho, kde dostanou diplom. Také už v Čechách snad ani neexistuje kurz, kam když půjdete, tak na konci nedostanete nic. Tedy, že jste se tam šli něco naučit.Problém je, že když sport dětem postavíte na sbírání trofejí, nebude pro ně sport jen tak pro zábavu zajímavý. Neříkám prckům nic nedat, ale proč se to musí přehánět a smazávat rozdíly? Nikdo nikde přeci nezakázal, aby po udělení prvního, druhého a třetího místa medailí či trofejí, všichni ostatní dostali třeba nějakou hezkou stuhu nebo tričko s ročníkem a názvem turnaje či soutěže. Důležité ale je, že s nimi někdo komunikuje, opět rodiče nebo trenéři, ohledně toho, jak se snažily a případně, co mohou do příště zlepšit, aby měly zase lepší výsledek. A ne, že až to doběhneš, dostaneš medaili a pojedeme do mekáče. Vždyť na to přeci nemusíme dělat studie a vést diskuzi psychologů, co je lepší varianta.Zakončil bych to poslední úvahou a to jsou tréninky samotné. Když budete hledat různé studie, názory psychologů a debaty, všude se řeší zápasy, soutěže apod., najdete tam názor, ne nic nedávejte, ten opačný je vždy spojený s tím, že je to pro děti dobrá motivace, což jak tady píšu několikrát dokola, se mi prostě nelíbí. Znamená to snad, že pokud dítě půjde na trénink 3x týdně po dobu 4 měsíců, než se dostanete na nějaké závody, tak má z každého tréninku něco dostat do ruky, aby měl motivaci přijít zpět? Nemělo by tam právě fungovat ta komunikace trenéra a to jak vede trénink, aby dítě bylo nadšené a následná diskuze, motivace apod. od rodičů? Jak jsem psal v článku o dětech, 70% dětí končí se sportem kvůli tomu, že je přestane bavit. Vážně si myslíte, že trofej na závodech, kterých je jen pár během celého roku, kdy se trénuje, stačí k tomu, aby děti s nadšením chodily několikrát týdně na trénink? Nebo je to tím, že je to baví od sportu, kolektivu, trenéra,……………? A uplně poslední důležitá věc je, že tímto navýkem můžeme děti přivést ke sportu a k tomu, aby zůstaly po zbytek svého života aktivní a bavilo je si jí zahrát beach, tenis, fotbal cokoliv.Máte jiný názor, studie, zajímavosti ohledně tohoto tématu? Určitě se podělte
Autor:[simple-author-box]
