ŽENY: BĚHAJÍ K PROBLÉMŮM

Když se v posilovně podívám na tlustého chlápka, který se marně snaží zhubnout krčením zápěstí, není mi ho líto.  A ten drsňák na kterém leží 165 kilová činka, který teprve před chvílí nezvládal 140kg…ne, ani jeho mi líto není. Holka, která stráví 30 minut poskakováním mezi ano-ne stroji, která má druhý den potíže chodit – nedokážu najít ani špetku soucitu. Nikdo jim neřekl, aby tohle dělali. Pak se ale dívám na svou kamarádku, která běhá na pásu den co den, rok co rok, běhá jako blázen a nikam to nevede. Zdá se, že s každým kilometrem je její tělo povolenější a čím povolenější je její tělo, tím více běhá. Té mi líto je, neboť ji všichni všude přesvědčili, že běhání je způsob jak zhubnout a zůstat ve formě.V každé posilovně je jedna taková a není těžké je objevit. Je to ta žena, která každý den běží na pásu hodinu nebo i déle, která si každý měsíc vytyčí jako cíl jinou vzdálenost či čas. Její cíl může zahrnovat běžecký pás, nebo jím bude její pátý dobročinný maraton, nebo bude závodit s běžci ve Finsku s Nike®. Na cílu nezáleží, protože roky, které na běžeckém pásu strávila, ukazují výsledek: je stále –řeknu to na rovinu – tlustá. Nebo hůře, ještě tlustší.Pokoušel jsem se jí ze spárů cardio tréninku vytáhnout, ale marně až do minulého měsíce, kdy mi zavolala, že její krevní testy potvrdily doktorova podezření – měla hypotyreózu – její tělo si nedokáže vyrobit dostatek hormonů štítné žlázy. Její metabolismus se zpomalil na rychlost šneka a tuk se jen hromadil. Nyní již měla viníka na obvinění – problémy jí nepůsobilo cardio, ale její rebelující tělo. Když mě požádala o pomoc, řekl jsem jí, ať udělá dvě věci: ať se objedná na další test za dva týdny a ať do té doby, proboha, neběhá. Nemyslete si, že jsem na ženy nějak vysazený, nebo že si z nich dělám srandu. Jsou i muži, kteří dělají to samé, myslí si, že cardio jim odbourá tu pneumatiku z pravidelných pivních víkendových flámů, ale v porovnání se ženami je jich málo. Zaměřuji se na ženy ze tří velmi dobrých důvodů: