Stačí chvilka hledání na internetu a najdete tisíce článků, dotazů a diskuzí o tom, jaký trénink a strava je dobrá pro určitý somatotyp, a jak tam ten nikdy nebude tak dobrej, protože to není mezomorf, a ostatní maj zase to štěstí, že celý svět a genetika jim hraje do karet, a celý trénink je pro ně tak jednoduchý. Problém je však v tom, že somatotypy nemají žádnou pořádnou minulost nebo vědecké podložení. Co jsou somatotypy a jak vznikly?Za vše může William Herbert Sheldon. Sheldon se narodil v roce 1898 v Rhode Island, a pocházel z velmi vzdělané rodiny.Somatotypování bylo založeno na Sheldonovi studii “ nahé fotky držení těla „, které byly pořízeny na Ivy League školách, od roku 1890 do konce 1960.Somatotypovácí systém byl silně ovlivněn jeho studií a vystavení antropometrii a přesvědčení, že typ těla by mohly být použity jako součást holistického a integrovaného systému tělesného, duševního a duchovního zdraví. Jako takové, „nahé fotky držení těla“, byly z velké části základem jeho výzkumu. A to je část, kde to začíná být trochu divné. Co vůbec byli „nahé fotky držení těla“? Začátkem roku 1890 s pokračováním až do roku 1960, Ivy League univerzity začali pořizovat celé fotky ze strany, z předu a zadu nahých fotografií všech nově příchozích nováčků můžů i žen. Jeho motivace pro jeho somatypování bylo řízeno z přesvědčení, že moderní medicína dovolila rozmnožování lidí se špatnou genetikou. A jeho práce tak dokáže zastavit ničení dobré genetiky. Netřeba dodávat, že hodně z toho bylo rasově motivováno, a on byl známý jeho celou kariérou za to, že je rasista. Z tohoto pohledu, jeho zdůvodnění pro jeho práci bylo velmi podobné nacistické škole myšlení týkající se rasové čistoty, oni to ale vzali do mnohem extrémnější úrovně.Sheldonova teorie byla původně nabídnuta jako alternativa k BMI, a on také připisoval psychologické vlastnosti na jednotlivce, pouze na základě jejich druhu těla. Skóre se dosáhlo katalogizaci fotek. I když drtivá většina byla buď netrénovaná, nebo nedostatečně trénovaná z hlediska fyzické zdatnosti.Můžeme se podívat na výsledky a celková čísla různých somatotypů. Každý somatotyp má svoji číslici (Endo-Meso-Ecto), skóruje se od 1 do 7, reprezentující do jaké míry každá charakteristika je zobrazena napostavě jednotlivce.Bohužel jeho práce byla přijata veřejností (a kulturistická komunity zejména), která poskytuje spoustu výmluv, proč tlustí lidé „nemůžou“ zhubnout, nebo proč hubení lidé „nemůžou“ nabrat svaly, nebo proč lidé, kteří mohou dělat tyto věci, toho dosahují jen díky své perfektní genetice.Takže čistý typ (ectomorph například) by měl 7 v ectomorph a 1 v dalších dvou. Ve skutečnosti, nejčastější somatotyp není některý ze tří hlavních typů. Je to vlastně 4-4-3 a v Sheldnovu výzkumu byl nalezen v 600 z 10.000 lidí. Další na řadě je 3-4-4 s 570 / 10,000; pak 3-5-3 s 560 / 10,000.Když přeskočíme rovnou k čistým typům. Nejběžnější čistý somatotyp je mesomorph.Čistý mesomorph byl viděn v pouhých 3 / 10.000 lidí (to není překlep), čistý ectomorph byl 2/10000 a čistý endomorph jen 1 / 10.000. Statisticky je tu větší pravděpodobnost, že jste spíš jako Arnold Schwarzenegger, než Paroubek.Když se koukneme dál, somatotypy vyšly 340/10,000 pro 4 nebo 5 skore pro mesomorpha, tedy velká většina lidí má velkou šanci vybudovat dost svalů. Zároveň platí, že svůj somatotyp můžete změnit cvičením a správnou stravou, což je zmíněno přímo v Sheldonově knize. Nemluvě o stovkách tisíc před a po fotek všech, kteří svoje tělo změnili.Řídit se tak somatotypem je kravina. Ano může vám to pomoci si určit, kde zrovna jste, ale určitě to není měřítko, podle kterého byste se měli omezovat, co se svým tělem můžete nebo nemůžete udělat. To, že jsou lidi, kteří tráví většinu svého života ve fitku, a nad přípravou správného jídla, a lidi, kteří na všechno kašlou, jí co chtěj, chlastaj a cvičí párkrát měsíčně, nedělá rozdíl v postavě somatotyp, ale právě dané chování, které ovlivňuje, jak tělo vypadá.Tak se přestaňte vymlouvat, že vaše genetika stojí za prd, a začněte pořádně cvičit a jíst
