Samozřejmě pořád existuje spousta šílených rad jak cvičit a hubnout i kvůli tomu, že existuje obrovské procento lidí, kteří chtějí výsledky hned a bez práce, ale pořád se to točí kolem toho, že lidem došlo, že je potřeba se hýbat, i když je k tomu většinou musí dokopat až zdravotní problémy. Co je ale na celém světě pořád větší a větší problém, jsou zdravotní problémy a zvyšování obezity u dětí. Rozhodl jsem se proto napsat souhrnný článek o tom, jak by děti měly cvičit, jestli vůbec, od kolika let apod. Spousta věcí je u nás v ČR téměř nemožná splnit, to píši dopředu, abyste se nerozčilovali u čtení, jak to asi máte udělat. Ale chci, aby tento článek nutil k zamyšlení a změnám do budoucna.
Tak a hned pro začátek. Všechny fámy o tom, že cvičení ať už jakéhokoliv typu dětem ubližuje, narušuje růst či jejich IQ, jsou nesmysly a nejsou vědecky podložené! Naopak je vědecky prokázané, že děti, stejně jako sebe, pomalu zabíjíme nekonečným sezením ve škole, doma, cestou domů a nebo v tělocvičně s omluvenkou.
I tak byste rádi viděli, co na to téma říkají ostatní? Zde máte několik odkazů pro čtení:
Strength Training in Children and Adolescents – Sports Health Journal
Strength Training for Young Athletes – PDF z International Association of Athletics Federations (IAAF)
The Benefits of Weight Training for Kids – NY Times
National Strength and Conditioning Association oficiální stanovisko na posilování dětí
Nyní si ujasníme, o kom přesně se v článku bavíme. Jde o děti od věku 0-16+ let. S tím, že zde nebudeme rozebírat miminka, učení se základních pohybů apod. Na to je spousta článků od fyzioterapeutů a lidí, kteří se tím zabývají. Obecně ale platí podobná pravidla. Chcete dítě nechat dělat co nejvíce možných věcí samotné. Tedy žádná pomocná chodítka, aby dítě nepadalo pořád na zem (což je snad asi nejhorší výmysl), golfové kočárky apod. Dítě by mělo být vždy nucené pracovat. Chce se někam dostat, tak se musí otočit, plazit nebo jít po čtyřech. Chce na sebe něco zajímavého shodit ze stolu, tak musí vymyslet, jak se postavit. A ne posadit do kočárku, kde všechno vidí, a už sedí v pozici, ve které za pár let bude sedět ve školce a potom ve škole a potom v práci a v 30ti bude řešit, jak je to strašné, že má problémy se zády.
Prckové si takhle dělají vlastní trénink každý den a učí se používat svoje tělo. A to by se nemělo změnit pro spoustu dalších let, což u nás v ČR není příliš možné. A nyní se dostáváme, podle mě, k jednomu z velkých problémů, které, jak jsem psal, jsou velmi těžko řešitelné, pokud se nezmění celý systém a přístup obrovského množství lidí. Jedná se o příliš brzkou specializaci. Kolik kolem sebe znáte děti, které od 6 let hrají fotbal, hokej a nebo jiné sporty celý rok a další roky za sebou, dokud se nezraní nebo ten sport začnou nesnášet a je mnohonásobně menší počet lidí, kteří v tom sportu pokračují ještě ve věku 16+ let. Co si představit po slovíčkem specializace. Specializace je o celkově stráveném čase tréninku určitého sportu. Tedy někdo, kdo trénuje pouze 2h fotbal se specializuje víc než někdo, kdo trénuje 2h fotbal a 1h třeba plavání. Přitom GPP (obecná fyzická příprava), která by měla být hlavní bod tréninku, téměř vůbec neexistuje.
Motorika člověka představuje souhrn lidských pohybových předpokladů a projevů zahrnující průběh a výsledek pohybové činnosti. Motorická činnost je pak cílevědomý a systematický proces řízený centrální nervovou soustavou uskutečňovaný v interakci mezi člověkem a okolím za pomoci pohybové soustavy. – definice z wikipedie
Učebnice “Developmental Physical Education for all Children” říká: Můžeme se na celou periodu dětství dívat jako na citlivou dobu pro ovládnutí základních pohybových schopností a pro seznámení se s širokou škálou sportovních dovedností. Rané dětství je obzvláště důležité – přibližně od 3 do 8 let. Vývoj vyzrálých základních pohybových schopností je předpokladem pro učení a osvojení si dovedností sportovních“. (1)
Jinak řečeno, je potřeba u dětí rozvíjet všechny základní pohyby, k čemu není potřeba speciální trénink, ale prostě si hrát. Kopání, házení, chytání, lezení po stromech, běh,……. Bez všech těchto základních pohybů mají potom děti problém dělat jakýkoliv sport. Pokud dítě neumí chytit míč, tak přichází o obrovské množství sportů, které by mohlo dělat. Ve starším věku je to potom o zlepšování vybraných dovedností pro sport, ve kterém se chce specializovat. To je v dnešní době obrovský problém, protože proti vám stojí většina spolužáků vašich dětí, které pohyb neberou, a nastavit tak ideálně každodenní fyzickou činnost je mnohem větší problém než býval. O to spíš je potřeba hledat různé přípravky nebo zapsat dítě do různých sportovních klubů, kde všechnu tuhle rozmanitost bude mít, protože hraní venku už téměř neexistuje. Gymnastika, řecko římské zápasy, atletika, rugby a ideálně i plavání patří mezi moje favority. Úžasných sportů je spousty, ale bohužel u nás se sporty dělají celoročně, a pokud chcete dát dítě na basketbal a po konci zápasů v basketbalu na atletiku, tak pro dítě po stránce rozvoje je to úžasné, ale je jen velmi malá pravděpodobnost, že si nějak hodně zahraje v zápasech.
Tím se dostáváme k příliš brzké specializaci:
Na začátek chci zmínit, že spousta dat a příkladů je z Ruska, Kanady a USA. Z Čech používám vlastní zkušenost, jak jsem od mala putoval mezi sporty, a jak vypadaly tréninky, stejně jako nyní řeším situaci s dětmi u sebe v Gymu. Proč ale pořád dokola to Rusko, Kanada a USA? Podívejte se kolik světových špiček přichází z těchto zemí a stejně jako sportovců je velké množství kapacit ve fitness průmyslu, ke kterým se snaží sportovci dostat, a trenéři jim platí desetitisíce za semináře, knihy a další vzdělávací možnosti.
Už se to zmínilo, ale nyní to projdeme více do hloubky. Na obrázku vidíte, jak by měl vypadat ideální model přípravy.
„Pevný základ pomocí GPP se bude skládat ze základních motorových dovednosti, dovednost v relativní tělesné síle a představení všeobecného silového tréninku, a zdravé úrovně kondičky … v podstatě, se zlepšovat a být dobrý ve věcech, ve kterých by funkční člověk měl být (sem patří již zmíněné hry, lezení po stromech,…………). SPP je čas, kdy se začneme více specializovat k individuálním cílům ať už dominantní energetické systémy, speciálně silový trénink apod. TTP je vybraný sport sám o sobě. „Ryan Burgess (3)
Níže je obrázek, jak to ve skutečnosti vypadá. GPP = obecná fyzická příprava. Tedy vše, o čem jsem psal výše, má nejmenší zastoupení. Každopádně tento model je často vidět i u dospělých a přispívají k tomu v dnešní době všechny ty hardcore tréninky, kde se dělají všemožné cviky, které cvičí lidi, kteří nemají naprosté základy jako správný dřep, předklon apod. Ale hold například goblet dřep, klasický klik apod. není tak cool.
„Nedostatečně připravené děti vystavené nepřiměřeným vývojovým stresorům jsou receptem na úraz, špatné výsledky a nedostatečný vývoj schopností. Když se jedná o mladé atlety, je vývojová část rovnice prvořadá.“ – Ryan Burgess (3)
„Sport-specific“ (speciálni tréninky zaměřené na jeden vybraný sport. Velmi často najdete např. u hokeje) je většinou termín jen pro vydělávání peněz?? Platí to jen tehdy, když jsou naučené základy, a když má dítě řádný pohybový základ. Trénink, který bychom mohli nazvat jako „sport-specific“ je vše, co atleta dělá lepším v jeho sportu. A někdy to budou kliky…a ne nějaké přepychové drily. Budou to dřepy a ne „plyometricko-super výbušné-agility“ drily. Takových věcí je vidět někdy až příliš. Rodiče chtějí vidět, že jejich děti „makají“ a trenéři tak zdůrazňují motto „no pain, no gain“ a trénují děti na rychlost, sílu zcela nezodpovědně ještě navíc k jejich normálním tréninkům. Tohle může potenciál dětí rychle, zničit a vystavit je zbytečným úrazům. Tady opravdu zdůrazňuji – je obrovský rozdíl bejt tvrdej, zařvat apod. na atleta, kterému je kolem 20 a na tréninku je uplně v háji, protože se den předtím ožral, a to samé dělat 10-letým dětem, které mají prostě špatný den a nebo hold nejsou tak motoricky nadané a něco jim trvá déle, než se to naučí.
Model LTAD (Long Term Athlete Development = dlouhodobý vývoj atletů) centrum Kanadského sportoviště používá pohybové základy jako jeden z jejich principů. O své metodologii říkají: „LTAD je zahrnující systém, který podporuje jednotlivce zapojit se do celoživotní aktivity. To dělá spojením a zapojením programů fyzické přípravy ve školách, elitních sportovních programech a rekreačních sportovních programech v komunitě.“ LTAD zajišťuje, že se děti správně naučí základní pohybové dovednosti – neboť všechny děti chodí do školy – a že jsou tyto dovednosti představeny v ten správný okamžik jejich vývoje, což je pro děvčata před 11-tým rokem a pro chlapce v 12-tém roku života. (2)
„Zaměření se na soutěže v ranném věku je pouze krátkodobé řešení, které nijak zvlášť nepřispívá k atletickému vývoji většiny mladých sportovců. Rodiče a trenéři mohou specializaci začít příliš brzy, neboť neví, že to ve skutečnosti může mít opačný výsledek. Brzká specializace vyžaduje dlouhé, organizované a přísné specifické tréninky pro ten daný sport, které pro děti většinou nejsou zábava, jsou pod tlakem a nakonec ze sportu vypadnou, i když jsou velmi talentované…Ve věku 13-15 let jsou atleti dostatečně staří na to, aby pochopili závazek, který je nutný k dosažení úrovně elitního sportovce a mohou se samy rozhodnout, zda se do toho chtějí pustit, nebo pokračovat jen rekreačně“ – z Youth Early Sport Specialization (Brzká specializace mládeže)(6)
Zatsiorsky uvádí časovou osu pro silový trénink v „Science and Practice of Strength Training“:
Tabulka 101 – základní pravidla pro resistenční tréninkové plány pro děti
7 a mladší – seznamte dítě se základními cvičeními s žádným nebo minimálním závažím; vybudujte koncept tréninku (důležitá je zábava!); naučte je cvičební techniky; postupujte od kalistenik s jejich vlastní vahou; dejte dohromady tréninky s lehce odporovými
tréninky, udržujte objem tréninků nízko.
8-10 – postupně zvyšujte počet cviků, cvičte techniky pro všechny typy cviků, začněte postupně (a vhodně) navyšovat cviky, udržte cviky jednoduché, pomalu zvyšte objem tréninků, opatrně sledujte toleranci vůči stresu z tréninků
11-13 – naučte je všechny základní techniky, pokračujte v postupném navyšování cviků, zdůrazňujte cvičební techniku, ukažte jim pokročilé cviky s malým nebo žádným odporem.
14-15 – pokročte k více pokročilým cvičebním programem, přidejte prvky specifické pro daný sport, zdůrazňujte cvičební techniky, navyšte objem
Poznámka: pořád i v tomto věku by se neměli děti tlačit do tréninku, které je úplně zničí. Fotky a oslavná videa lidí, kteří po tréninku leží ještě hodinu na zemi, protože se vyčerpáním nemohou zvednout, by děti rozhodně neměli během svých tréninků zažívat. Pozor to ale neznamená, že tréninky nebudou náročné!
16 a starší – zaveďte programy pro dospělé po získání základních zkušeností (5)
Přesto všechno vy ale chcete svoje dítě na Olympiádě, takže ten daný sport musí dělat od narození každý den. K tomu mám několik bodů:
1) To procento, že vaše dítě bude patřit mezi světové sportovce, je velmi malé a ničit ho tak dávkami tréninků, zákazy a nucením do sportu, je prostě špatně
2) To, že výše zmíněný postup funguje, není pouze teoretické, ale i vědecky prokázané. Harre, z bývalého východního Německa, provedl experimentální dlouhodobou studii, zatímco Nagorni, z bývalého SSSR, provedl deskriptivní dlouhodobý průzkum ohledně vývojových programů pro mladistvé. Jejich výsledky přinesly podobné, zásadní objevy. Za dobu 14 let, Harre prozkoušel velkou skupinu děti ve věku od 9 do 12 let a rozdělil je do dvou skupin. První skupina byla vystavena tradičnímu severoamerickému programu s ranou specializací. Ta druhá skupina sledovala všeobecný přístup a budovali jejich dovednosti pro daný sport současně. Výsledky, které můžeme vidět v tabulce 1, ukazují, že multilaterální trénink je v raných fázích vývoje lepší a buduje silný a stabilní základ pro jejich atletické úspěchy.
Další studie kdy byli dotazování dánští na vysoké úrovni, kteří byli rozdělení do dvou skupin – elita a skoro-elita. Elitní atleti byli ti, kteří se dokázali umístit na prvních 10 místech světově a na Olympiádě, nebo na Evropských soutěžích, což je celkem působivé.
Atletům byl dán dotazník, který sledoval, kolik hodin týdně trénovali ve věku od 9 do 21 let. Také museli napsat, jaké další sporty dělali a kdy se dostali k určitým „mezníkům“ v tom daném sportu, jako první mezinárodní soutěž, kdy začali intenzívní trénink a kdy dosáhli elitní úrovně.
4 velké poznatky:
- První je, že skoro-elitní skupina ve skutečnosti začala trénovat dřív, než ti, kteří se dostali do elitní skupiny – v 9 letech už byli o 160 hodin tréninku NAPŘED.
- Rozdíl se nese až do věku 18 let, kdy už mezi elitními a skoro-elitními rozdíl není
- Ve věku 21 let, elitní atleti už natrénovali o 1100 hodin VÍC než skoro-elitní atleti.
- Nakonec, nebyl žádný rozdíl v počtu měsíců strávených nad jinými sporty – 63 měsíců pro elitní, 62 pro skoro-elitní. Jinými slovy, během 12 let výzkumu, obě skupiny strávily jen něco přes 5 let trénování jiných sportů. Co nemáme doloženo je, jak tyto ostatní sporty byly rozloženy – věnovali se jim spíše ve věku 12-15, dělali je 7 měsíců v roce, nebo všechny najednou?
3) Spousta sportů si je velmi podobná co se týče věcí, které musíte obsáhnout v přípravě. Není potřeba věnovat tak obrovské množství času děláním věcí, které se kolikrát ukážou jako zajímavé věci na dívání, ale s minimálním přínosem pro daného sportovce a jeho sport proti tomu se držet základů. Jelikož je u nás jeden z nejoblíbenějších sportů hokej a je Mistrovství, si můžete přečíst názor na specifické tréninky hokeje – zde
Shrnutí:
Snažte se udělat maximum pro to, aby vaše děti seděly na zadku u elektroniky co nejméně. Pokud si kreslí a různě hrají, opět se je snažte dostat ze židle. Kupte vyšší lavice, u kterých mohou stát nebo si musí sednout na zem. Tak, aby byly v pohybu a tělo pracovalo. Dejte si pozor k jakému trenérovi vaše děti chodí. Ano, kolikrát si člověk nemůže vybírat, ale pak je na zváženou, zda, když nemáte ve svém okolí dobrého trenéra, není lepší s dítětem vymyslet úplně něco jiného. Musíte si uvědomit, že zdravotní problémy, které děti mohou díky tomu mít, z dlouhodobého hlediska nejsou příjemné. A hlavně mohou přestat mít sport rády. Co se týče sportu, snažte se děti přihlásit do co nejvíc různých sportů, aby byly všestranné a v pozdějším věku si mohly vybrat ten sport, který je nejvíce baví a na ten se následně pořádně zaměřit. A to hlavní, snažte se jim sportovní aktivitu neznechutit, což je mnohem těžší než to zní, kvůli tomu, že děti chtějí stejně, jako většina spolužáků, koukat na telku, hrát hry na pc apod. Pořád, ale platí, že spousty aktivit můžete obsáhnout vy. Máte děcko na fotbale? Fajn ostatní dny, můžete jít plavat, házet si, pinkat bedas cokoliv třeba lést po stromech. Díky tomu daný sport kompenzovat.
A na závěr malá vložka, která se sportem souvisí. V dnešní době se stává zvykem, že je spousta různých závodů pro děti, kde jsou oceněni nakonec úplně všichni. Úplně vážně, i když máte dítě, které ve sportu ostatním nestačí, tak prostě není v pořádku, aby jako předposlední měl doma krabici medailí ze všech možný závodů. Když pak v životě půjdou dělat něco, co jim nejde, třeba práci, tak je vyhodí, nenechají si je tam jen za to, že je ochotný se do té práce dostavit. Podle mě je potřeba, aby si děti uvědomovaly, že když jsou čtvrté, že se musí příště víc snažit, a aby si taky zažily ten pocit porážky.
Budu rád za názory, zkušenosti nebo pokud máte úplně jiný pohled na věc
zdroje:
1) Gallahue, David, and Frances Cleveland-Donnelly. Developmental Physical Education for All Children. 4th ed. Human Kinetics, 2007
2) “Canada LongTerm Athlete Development.” Canadian Sport for Life (CS4L). Canadian Sports Centres, 1 Jan. 2010. Web. 13 Nov. 2014.
3) Burgess, Ryan. “Flip the Pyramid and Save America.” You Are Being Http://www.jtsstrength.com/articles/2013/12/02/flip-pyramid-save-america/. 2 Dec. 2013. Web. 13 Nov. 2014.
4) Zatsiorsky, Vladimir M. “Strength Training for Young Athletes.” Science and Practice of Strength Training. 2nd ed. Champaign, IL: Human Kinetics, 1995.
5) “Review of Explosive Running by Anatoly Bondarchuk.” Elite FTS. Elite FTS, 13 Feb. 2008. Web. 13 Nov. 2014. <http://articles.elitefts.com/products-reviews/review-of-explosive-running-by-anatoly-bondarchuk/>.
6) “Youth: Early Sport Specialization – Athlete Strength and Performance.” Athlete Strength and Performance. ASP Athlete Strength and Performance, 7 Feb. 2014. Web. 13 Nov. 2014. <http://www.athletestrengthandperformance.com/youth-early-specialization/>.
7) http://www.elitefts.com/education/training/the-development-of-the-russian-conjugate-sequence-system-needs-banner/
