Volný překlad článku z Precision Nutrition od James Heathers, PhD originál najdete zde –> klikni zde

Škodlivá psychologie za posledním výstřelkem ve zdraví

Čisté jídlo je jen poslední v řadě šílených způsobů, kterými si moralizujeme to, co jíme. Tady se dozvíte, jak to šílenství zastavit a obnovit si zdravý vztah k jídlu.

Daleko v budoucnosti ruka otevře knihu zvanou Přehledné dějiny jídla. Oči si přečtou toto:

…V TÉ DOBĚ EXISTOVALA NEVÍDANÁ TECHNOLOGIE. ZCELA SE ZMĚNIL ZPŮSOB VYTVÁŘENÍ A SDÍLENÍ INFORMACÍ, VČETNĚ INFORMACÍ OHLEDNĚ JÍDLA A DIET. OKAMŽITĚ VZNIKL NOVÝ TRH S RADAMI, JAK A CO JÍST. DOKTOŘI A VĚDCI  SPOLU SOUPEŘILI S RŮZNÝMI DRUHY DIET. JEJICH PŘEDPISY O TOM, JAK SE MÁ JÍST, SE STÁVALY STÁLE EXTRÉMNĚJŠÍMI A PROTIŘEČILY SI. VEŘEJNOST BYLA TĚMITO ZMATENÝMI ZPRÁVAMI ZMATENA. BRZY SI VTÍPKAŘI ZAČALI DĚLAT SRANDU Z NEROZHODNOSTI TĚCHTO TAK ZVANÝCH „AKADEMIKŮ“ PÍŠÍCÍCH KNIHY, KTERÉ SI NEUSTÁLE ODPOROVALY. ZAČAL PŘEVLÁDAT POCIT CYNISMU. CO BYCHOM MĚLI JÍST? VŠEOBECNĚ SI LIDÉ MYSLELI, ŽE TO NIKDO NEVÍ.

Jaký je rok na konci tohoto odstavce, kde mají vtípkaři pré?

…

Připraveni na odpověď?

…

Počkejte si.

…

Myslíte na 2009-2011?

…

Pravděpodobně ano.

…

A pokud ano, jste na omylu.

…

Správná odpověď je: cca 1615 – před 400 lety!

Ta nevídaná technologie, ke které pasáž odkazuje, jsou tištěné knihy. Gutenbergův knihtisk se Evropou šířil mezi lety 1490 a 1510.

Trh s knihami od slavných doktorů se otevřel ve stejné době.

Jakmile se v Evropě rozšířila masová produkce literatury, začaly být knihy o tom co a jak jíst okamžitě velmi populární. V té době knihy obsahovaly spoustu rad, které si odporovaly, stejně jako je tomu i dnes.

Je zajímavé, že tato spletitá středověká nařízení ohledně jezení se začaly dostávat do konfliktu se způsobem, jakým lidé po staletí tradičně jedli.

Důkaz je zjevný ve slavném díle Don Quixote od Miguel de Cervantese (druhé vydání této knihy bylo vydáno v roce 1615).

Sancho Panza – guvernér – si sedne k jídlu a okamžik na to dorazí doktor, aby dohlédl na to, aby pacient nesnědl něco škodlivého.

ÚČASTNÍM SE JEHO JÍDEL, ABYCH MU UMOŽNIL JÍST TO, CO UZNÁM ZA PŘÍNOSNÉ, A ODEBRAL, CO SI MYSLÍM JE PRO NĚJ ŠKODLIVÉ A NEDOBRÉ PRO JEHO ŽALUDEK. PROTO JSEM NECHAL ODNÉST OVOCE, KTERÉ JE PŘÍLIŠ VODNATÉ… …A TO DALŠÍ JÍDLO, KTERÉ JE PŘÍLIŠ OSTRÉ A PŘEKOŘENĚNÉ, COŽ ZVYŠUJE ŽÍZNIVOST… …A TEN, KTERÝ PIJE PŘÍLIŠ, NIČÍ A SPÁSÁ TU ZÁSADNÍ VLHKOST, ZE KTERÉ POCHÁZÍ ŽIVOT.

S tím, jak šéfkuchař vyjmenovává lahodně znějící jídla, doktor mává hůlkou s velrybí kosti a nechává je rychle odnést:

 Kvůli  své vlastní extrémní nervozitě, podrážděnosti a „speciálním znalostem“, nenechá tento doktor – který se děsí tetřeva, cibule a brambor – nikoho nic jíst.

O 400 let později se rychle rozšíří tento obrázek:

Pointa by měla být více než zjevná.

Způsob, jakým odvětví zdraví a fitness mluví o jídle, váze a jezení je v troskách.

• Ochromujeme se dalšími a dalšími pravidly
• Tato pravidla vymýšlíme z protiřečících si systémů, kterým nerozumíme
• Cítíme ten plíživý cynismus: nikdo z těch, kteří mi říkají, co mám jíst, ve skutečnosti neví, o čem mluví

Ta nervozita a zmatenost není ničím novým.

Už to tu jednou bylo.

Už jsme tím jednou prošli.

Děláme to znovu a znovu.

Za renezance alespoň měli výmluvu.

Pamatujte, rok 1615 je 30 let před narozením Isaaca Newtona. Byla to dosti doslova před-vědecká doba.

Dnes máme genomiku, glukózové svorky, kalorimetry, mikrobiologické rozbory, průzkumy veřejného zdraví, Světovou Organizaci Zdraví (WHO), imunoblot (western blot), RD, MD, RN, PhD, miliardy dolarů veřejných peněz a miliardy dolarů vašich peněz,…

…a doktor Sancho Panzy je stále v televizi a říká nám, co máme dělat.

CO ZPŮSOBUJE KONTAMINACI?

Když jsem byl ještě student psychologie, otočil se na mně instruktor a zeptal se mně:

„Vzal by sis na sebe Hitlerův svetr?“

Přemýšlel jsem o tom.

„Hitlerův svetr? Myslím, že ano.“

Otázka kolovala po místnosti.

„A co ty? A ty? A ty?“

Ne.

Ne, ne, ne, ne.

Jen já a jeden další hoch jsme řekli ano. 2 z přibližně 20 lidí.

(Zbytek třídy, který si od té chvíli námi dvěma nebyli jistí, řekli ne.)

Zamyslete se nad tím na chvíli.

Ten svetr samotný je naprosto neškodný.

Je vyrobený z vlny, nebo nějaké umělotiny. Udržuje vás v teple. A na mužích ve věku mezi 12 a 60 to vypadá směšně.

Pokud je daný svetr čistý, není na něm doslova nic, co by mě mohlo nějak poskvrnit, nebo mi dát „hitlerovskost“.

Ten svetr jako takový nemá žádnou paměť. Žádné vědomí. Žádné zlé úmysly nebo myšlenky na genocidu.

Obléknutí si tohoto svetru nedělá naprosto nic jiného, než že vás udrží v teple a budete v něm vypadat jako Mr. Rodgers.

Ten svetr je prostým cestujícím ve velkém dobrodružství života.

Když ovšem víme, že je to Hitlerům svetr, vytřeštíme oči a ucouvneme.

V psychologii je toto nazvané heuristická nákaza.

Je na to mnoho příkladů. Většina lidí by nikdy například:

• Nevypila jablečný džus z dokonale sterilního „bažanta“
• Nevypila pomerančový džus z perfektně sterilní skleničky, kde před chvílí byl šváb
• Nesnědlo polévku, která byla zamíchána právě koupeným hřebenem, nebo
• Nesnědlo čokoládu tvarovanou jako psí hovínko

Jinými slovy máme pocit, že „nečistota“ nebo „špína“ může nějak nakazit či zašpinit věci bez ohledu na to, zda jsou ve skutečnosti čisté nebo ne.

KOUZLO TVOŘÍ MORÁLKU

Evropští antropologové a etnografové poprvé v letech 1800 při studiu různých civilizací objevili, že idea „nečistoty“ je pro lidstvo symbolicky důležitá.

JÍDLO JE OBZVLÁŠTĚ SYMBOLICKÉ

Jídlo je intimní. Vkládáme to do nás. Doslova se to námi stává.

Symbolismus a význam jsou stálým kořením.

Je tedy logické, že náš reflex odporu, který souvisí s vírou, že je něco nečisté, odpovídá silně na jídla, která jako „nečistá“ vidíme.

Ovšem, na čokoládě ve tvaru hovínka, nebo čistém hřebenu v polévce není ve skutečnosti nic nebezpečného nebo nakaženého.

Pouze naše přesvědčení.

Některým věcem dáváme magickou moc nás znechutit.

Díky těmto magickým schopnostem je pro nás logické vyhnout se něčemu, co je pro nás „odporné“, i když k tomuto vyhýbání se není žádný racionální důvod.

Ale komu to vadí?

Co je komu po tom, že lidé nemají rádi švabí skleničky a koktejly v bažantu?

Zní to férově.

Problém je v tom, že lidé se nezastaví u jejich volby nádoby na pití a vzhledu čokolády.

Máme tendenci proměňovat tyto myšlenky ohledně „čistoty“, „přirozenosti“ a „nakažení“ v něco mnohem mocnějšího: morálku.

DEFINOVÁNO ODPOREM

Odpor je tělesná emoce (spíše instinktivní vjem nežli vědomý pocit), která brání naše hranice a přesvědčení před kontaminanty.

Za celý svůj život jsem snědl 3 skutečně odporné věci:

1. Harkarl – fermentovaný islandský žralok
2. súrsaðir hrútspungar – lisované varlata ovce naložená v kyselé syrovátce (další islandská specialita) 
3. salmiaklakrids – dánská slaná lékořice

Všechny 3 byly jedinečné zážitky.

Harkarl smrdí jako tisíc nemocničních podlah a chutná, jako byste si do pusy vyzvraceli rybu.

Hrútspungar chutná jako kuchyňská houba namočená v žaludeční šťávě a kyslém mléce.

Salmiaklakrids by mohl být dobrý, kdyby nebyl 40000x silnější, nežli záhodno. Je to jako rozdíl mezi limonádou a pomalým dušením se pod tunou citrónů. A to bylo ve skutečnosti to jediné, co jsem vyplivl.

Tyto chutě a konzistence si pamatuji tak živě, že mi teď při psaní vstávají chlupy na těle.

Odpor nám pomáhá přežít.

Odpor je instinkt. Pomáhá nám vyhýbat se škodlivému jídlu. Slovo odpor pochází z latinského gustus, neboli chuť, a doslova tak znamená odmítat chuť něčeho.

Odpor je také kultura a zvyk. Odpor odráží naše preference, které máme vrozené, nebo jsme se je naučili.

Jídlo je pro nás důležitou součástí identity.

Před 2000 lety použil řecký geograf Strabo zkratky pro kmeny na základě jejich stravy – „kořeno-žravci“, „semínko-žravci“, „želvo-žravci“, atd.

Pokud ovšem tyto pojmy spojíme s pocitem odporu, stanou se z nich nadávky.

Například před několika lety připravil v televizi italský šéfkuchař tradiční etruské jídlo – varuji, nebude se vám líbit – smaženou kočku.

Právě toto jídlo bylo původem pro italskou nadávku pro etrusky – mangiagatti. Neboli „kočko-žravci“. Tento pojem se rychle rozšířil, překládal se a rychle se ujal. (v němčině katzenfresser je používáno jako nadávka pro Italy všeobecně).

Hodně z těchto nadávek se postupem času zakomponovalo do jazyka. V angličtině se Francouzům namísto „žábo-žravců“ říká už jen „žáby“, a z Němců se stalo „zelí“.

Lidé, kteří jedí jídlo, které je pro nás nechutné, automaticky nabydou vlastností onoho jídla. 

Oni sami nás začnou znechucovat (a stávají se špinavými a nečistými).

Zezačátku jsme „my“ znechuceni „jejich“ jídlem – možná vůní, chutí nebo konzistencí, nebo způsobem přípravy.

S postupem času se odpor rozšíří a spojí se s morálkou.

S postupem času začínáme být znechuceni „jejich“ návyky, způsobem oblékání, stylem chůze či vzhledem, atd.

„My“ cítíme, že nás „oni“ kontaminují jejich špínou, vůní a nákazou, ať už je fyzická nebo morální.

„Oni“ nejsou jako „my“ – my jsme čistí, zdraví, pořádní, neposkvrnění. A samozřejmě „přirození“.

Zatímco vnímáme rozdíly mezi „čistý a špinavý“ jako jasné a přesně dané, jsou ve skutečnosti velmi flexibilní.

Například:

Evropské a americké popisy jídla z 19. století se často soustředí na robustnost a pevnost. „Zemitost“ (dobrá) oproti „nedomrlosti“, která charakterizuje podvyživenost a nemoci nedostatku, o kterých již v dnešní době skoro neslyšíme (například křivice).

Moji prarodiče používali tento jazyk, když mluvili o jídle – jídla, která se „nalepí na žebra“, nebo která tě „hned naplní“.

MORÁLKA JAKO ZPŮSOB VYDĚLÁVÁNÍ PENĚZ

Zopakujme si to. Lidé mají spoustu zvláštních rysů a zde je několik z nich:

1. Vytváříme magická pravidla na to, jak jídlo funguje.
2. Používáme tato pravidla pro definování morálních hranic.
3. Jsme naštvaní/znechucení, když tato pravidla porušíme, nebo vyjdeme za ony morální hranice (a někdy jsme naštvaní, když to udělá někdo jiný)

To vše ovšem komplikuje fakt, že:

4. Někteří lidé, kteří pochopili, že se body 1-3 řídíme, to používají k získávání peněz.

CHEESEBURGER JE PODLE MĚ ODPUDIVÝ… DÍVÁM SE NA OBRÁZEK CHEESEBURGERU A PŘEMÝŠLÍM NAD TÍM, JAK JE OŠKLIVÝ…TAK NIJAKÝ A BEZBARVÝ. PŘEDSTAVUJU SI TAKÉ TU MASTNOU TROUBU, KDE SE PEČE MASO, CELÉ ČERNÉ A MASTNÉ. VYBAVUJU SI TEENAGERA, JAK TO ZMRZLÉ MASO OBRACÍ, ANIŽ BY MU JAKKOLIV ZÁLEŽELO NA JEHO PŘÍPRAVĚ. PŘEDSTAVUJI SI JATKA, ODKUD TO MASO VE SKUTEČNOSTI PŘIŠLO. PŘEDSTAVUJI SI TEN PŘÍŠERNÝ ŽIVOT A SMRT KRAV, NEMLUVĚ O VŠECH TĚCH ANTIBIOTIKÁCH A CHEMIKÁLIÍCH, KTERÝMI BYLY KRMENY PŘEDTÍM, NEŽ SE JEJICH MASO PŘIDALO K „RŮŽOVÉMU SLIZU“, ABY SE STALO MLETÝM MASEM. POTÉ SI PŘEDSTAVÍM, JAK SE TEN SLIZ UKLÁDÁ V MÝCH CÉVÁCH A DOSTÁVÁ SE DO MÝCH BUNĚK, KTERÉ TVOŘÍ MÉ TĚLO… (PO SNĚZENÍ BURGERU) BYCH SE ZAČAL CÍTIT NAFOUKNUTÝ A ZNECHUCENÝ. MĚL BYCH POTÍŽE SE ZAŽÍVÁNÍM A BYL BYCH VYČERPANÝ. MŮŽU SI DOKONCE PŘEDSTAVIT, JAK SE NA MÝCH ORGÁNECH FORMUJE TUK, ZPOMALUJE MĚ A UŽÍRÁ MOU VITALITU A VŮLI ŽÍT.

Podívejme se například na pasáž z knihy „Proteinohoic“ od Dr. Davise (který je, jak bude za chvíli zřejmé, vegan), kde popisuje svůj emoční vztah k prostému cheeseburgeru:

Tohle je morálka znechucení ve zkratce.

Zasáhne vás přímo do duše, jak tento Cheeseburger Studu trávíte.

Celá tato věc lze ovšem jednoduše zcela obrátit.

Zkusím to sám s jedním z mých oblíbených jídel:

MŮŽE VŮBEC BÝT LEPŠÍ MASO NEŽ KLOKANÍ? KLOKANI NETRPÍ.KAŽDIČKÝ KLOKANÍ STEAK NA SVĚTĚ JE LOVEN A NE PĚSTOVÁN, A ZPŮSOB, JAKÝM KLOKAN ZEMŘE, JE MNOHEM LEPŠÍ NEŽ TEN POMALÝ, SRÁŽEJÍCÍ NEDOSTATEK RESPEKTU, KTERÝ DÁVÁME NAŠIM STARŠÍM. V JEDNU SVĚŽÍ AUSTRALSKOU HODINKU, TĚSNĚ PŘEDTÍM, NEŽ SLUNCE NA JIŽNÍ POLOKOULI ROZZÁŘÍ ZEM JARNÍ ČERVENÍ, JSOU SPROVOZENI Z TOHOTO POZEMSKÉHO SVĚTA S ÚCTOU. ŽÁDNÉ ŠPINAVÉ VÝKRMNY, FARMÁŘSKÉ TOVÁRNY, ŽÁDNÁ OBILOVINNÁ DIETA, ŽÁDNÝ POPRASK. NENÍ TO JEN ORGANICKÉ, JE TO „DIVOKÉ“. DOSPĚLÍ SAMCI JSOU PROBRÁNI, ŽENY A MLADÍ SAMCI JSOU PONECHÁNI, ABY SE V KLIDU PÁŘILI. OMEZENÍ NA LOV SE KAŽDÝ ROK MĚNÍ V ZÁVISLOSTI NA POPULACI A JE TO TAK JEDNA Z NEJLÉPE UDRŽITELNÝCH FARMÁŘSKÝCH PRAKTIK NA SVĚTĚ. MASO JE JAKO STEAK, ALE JE 1000X MASITĚJŠÍ. JAKMILE TO POŘÁDNĚ OPEČETE – VŽDY BY TO MĚLO BÝT PEČENÉ, NE GRILOVANÉ NEBO ŠKVAŘENÉ – V MOMENT, KDY VAŠE ZUBY POPRVÉ TYTO CHUTĚ OKUSÍ, DOJDETE KE 2 OBJEVŮM:

1 – JAK SE PONOŘÍTE DO ZCELA NOVÉ PŘEDSTAVY O TOM, CO TO MASITOST JE, ZJISTÍTE, ŽE SILNÉ CHUTĚ MOHOU BÝT MNOHEM LÁKAVĚJŠÍ, NEŽ JSTE SI MYSLELI.

2 – NARODILI JSME SE, ABYCHOM TUTO CHUŤ DIVOČINY OCHUTNALI. V MOMENT, KDY VAŠE ZUBY ZCVAKNOU, SE ZAPOJUJETE DO VĚČNÉHO CYKLU ZROZENÍ, OD DÁVNÝCH PŘEDKŮ PO MNOHÉ NADCHÁZEJÍCÍ GENERACE.

Všimněte si, že ani jedna pasáž nemluví o tom, co to maso je, ale říká vám, co k němu máte cítit.

Obě pasáže jsou záměrně emočně vybuzující, až manipulativní. Jazyk je přeplněn složitými metaforami a termíny.

Ani jedna pasáž neobsahuje fakta.

Jakožto návod na to, jak jíst – zamítněte obě.

TRANSCENDENCE SKRZE POSLUŠNOST

Před staletími bylo životně důležité vědět, jaké jídlo je zkažené, shnilé, nečisté…špatné.

V té době byly vztahy mezi rituálem, magií, sociálním pořádkem a bezpečností více jasné. Pokud jsi nedělal správné věci správným způsobem, měl bys ty i tvůj tým potíže.

Vyhýbání se specifickým jídlům, nebo způsob jezení považovaný z magického hlediska za „nečistý“ pro nás mělo pozitivní vedlejší účinek v tom, že jsme si k svačince nedali tasemnici nebo botulizmus.

Tato naše vývojová minulost je možný tím důvodem, proč v nás magie a morálka vyvolávají pocit pravdivosti. Morálka byla jednoduše pokus převzít kontrolu a vysvětlit často nekontrolovatelný a nesmyslný svět.

Nyní, když se cítíme být ohroženi (a přitom jsme v bezpečí jako nikdy dříve) zůstávají magie a morálka velmi silnými silami.

Máme pocit, že magie a morálka nám pomáhají dávat věcem smysl.

Lidé jsou znechuceni těmi, kteří jedí GMO (geneticky modifikované organizmy), nebo těmi, kteří jedí maso, nebo těmi, kteří jedí maso, které nebylo vykrmené trávou, nebo těmi, kteří jedí maso jiné než slaninu.

Jednou za čas se objeví „jídlo zkázy“ jako například cukr – toxin, který vás dozajista zabije. (I když samozřejmě ony karbohydráty  z „nebezpečné“ sušenky a „zdravé“ řepy jsou chvíli po požití rozloženy na úplně ty samé molekuly glukózy)

Magie a morálka v sobě drží jeden určitý slib: pokud to správně uchopíte, dosáhnete transcendence. 

Pokud to pochytíte správně, nebudete zranění. Nebudete hladoví. Nebudete se cítit nehodní, nemilovaní a nebudete se třást strachy před smrští, kterou si pro vás život připravil.

Budete jíst čistě, sakra!

Ale tady je další bolestná pravda:

Realistická odpověď na otázku: „Co bych měl/a jíst, abych si zachoval/a své zdraví?“ je neskutečně nudná. 

Žádná tajemství. Žádná kouzla.

Ale pokud si představíme, že to, co teď jíme je problém, který musíme vyřešit…tak to začíná být zajímavé.

S tím, co jíme, je něco špatně!

Máme plán! Musíme celý vesmír uvést do pořádku!

Musíme očistit půdu, uklidit dům a vymýtit nečistoty!

Ovšem, pokud jste se již touto cestou někdy vydali, zjistili jste, že od určitého bodu už jste se necítili ani zdravější, šťastnější a ani zcela při smyslech.

Co dál:

Pokud jste v otázce jídla divní, je to v pořádku. Všichni jsme aspoň trochu divní, co se jídla týče. Byli jsme v tomto ohledu divní už tisíce let. Tahle divnost nás kdysi bránila před otravou.

Naštěstí už teď máme i jiné možnosti myšlení kromě kouzel a pořekadel.

Pokud se v otázce jídla cítíte strnulí, nervózní nebo paranoidní, takhle můžete z kulinářského kultu uniknout:

Odmítněte morální popisy jídla.

Jídlo není dobré ani špatné.

Pokud to není opravdu špinavé – jako například upuštěná zmrzlina do kočičího záchodu – pak neexistuje nic, co by se dalo nazvat „čistým jídlem“.

Buďte skeptičtí k emočně manipulativnímu jazyku.

Slova jako „jed“, „toxiny“ a „odporný“, nebo „vitalita“ a „neutrální“ jsou navrhnuta tak, aby v nás spouštěla reakce spíše instinktivní, nežli racionální.

Uvědomte si, co máte v hlavě.

Jak jste se cítili a co jste si mysleli při četbě tohoto článku?

Uvědomte si vlastní emoce, myšlenky a domněnky.

Udělejte si trochu času a udělejte si pár poznámek:

Čemu věříte VY ohledně jídla?

Co je pro VÁS „čisté“ a „nečisté“ jídlo?

Proč?

Všímejte si silných reakcí.

Pokud se cítíte přehnaně znechuceně jinak nevinným jídlem (vím, vím, dýňové latté je smrt v kelímku, ale tak vydržte to), může vám to naznačovat, že vaše postoje k jídlu jsou příliš striktní.

Teď už vás asi nepřekvapí, že lidé s překrouceným pohledem na jídlo často jídlo moralizují a/nebo se cítí znechuceni „špatnými“ jídly a „špatnými“ stravovacími návyky.

Mohou se cítit provinile, nervózně a/nebo se stydět za to, že jí „špatné“ věci, nebo „špatným“ způsobem nebo ve „špatný“ čas.

Pokud si všimnete takovýchto silných emočních reakcí na určitá jídla, nebo si všimnete, že si začínáte tvořit stále přísnější „pravidla“, zajímejte se o to.

Sežeňte podporu.

Pokud máte s jídlem problém, trénovaní experti vám mohou pomoci.

Pokud se chcete naučit jak jíst bez:

• přísných pravidel o „dobrých“ a „špatných“ jídlech a návycích,
• snažení se mít to „pod kontrolou“ a pak znovu a znovu kontrolu ztrácet,
• nechat „čisté jezní“ ovládnout váš život,
• nervozity, studu, strachu, viny a/nebo lítosti

zvažte spolupráci s nutričním poradcem.

Sežeňte si kouče.

Možná nemáte problém s jídlem, nebo pravidly o jídle.

Možná se ale přesto chcete dát do formy. Cítit se silnější a více sebevědomí. Nebo jednoduše chcete mít energii na celý nabitý den.

Volný překlad článku z Precision Nutrition od James Heathers, PhD originál najdete zde –> klikni zde